KARATISTKA AMÁLIE HAKOVÁ O HLAVĚ, MÁME A DRUHÉ RODINĚ

18.11.2026

Ve finále mistrovství světa prohrávala 0:3. Amálie Haková ale zápas s Chorvatkou Sarou Tomičovou otočila na 7:4 a v polském Bielsku-Bialé se stala mistryní světa v karate do 21 let. Budějovická závodnice, která se ke sportu dostala díky mámě, právě začala studovat fyzioterapii. V rozhovoru mluví o síle hlavy, o lidech, kteří se pro ni stali druhou rodinou, i o tom, proč jí občas stačí film a gauč.

"Rozhodla hlava"

Gratuluji k titulu. Kdy jste uvěřila, že zlato může být vaše?

Pořád jsem věřila, že to dokážu otočit, i když to ve finále bylo 0:3. Roli hrála hlava. Nechtěla jsem se smířit s tím, že bych byla zase druhá. Nakonec rozhodla technika za tři body a vyhrála jsem 7:4. 

"Zase druhá" – to zní jako stará rána.

První finále jsem měla před dvěma lety, v roce 2024, ještě jako juniorka. Letos jsem byla ve finále podruhé za sebou a konečně to vyšlo.

Cesta do finále přitom vypadala jednoduše.

První tři zápasy jsem ukončila před limitem rozdílem osmi bodů. Ve čtvrtfinále jsem porazila Němku, se kterou se jako soupeřky dobře známe. V semifinále jsem šla na Italku, která předtím vyřadila mistryni Evropy. Konkurence byla hodně těžká. V naší kategorii je asi šest holek, které se o medaile většinou poperou mezi sebou.

Malá holka v bojovém klubu. Jak jste se ke karate dostala?

Díky mámě. Chodila k nám do Fight klubu cvičit pilates na bosu a přihlásila mě tam. Chytlo mě to a v šesti letech jsem začala s karate.

Co vás na něm po těch letech pořád baví?

Že můžu dělat to, co miluju, s lidmi, kteří se pro mě stali druhou rodinou. Sdílíme všechno. Je to můj trenér od malička Petr Beníšek, kamarádky z klubu a všichni moji týmoví kolegové.

Co vás karate naučilo?

Je to hrozně všestranný sport. Trénujete soutěživost a soustředění, ale zároveň respekt ke sportu i k soupeřům. Nikdy není garantované, kdo vyhraje. Výsledek se může otočit ze sekundy na sekundu a vyhraje ten, kdo je připravenější.

Měsíc u jedné z nejlepších. Jak jste se na šampionát připravovala?

Víc jsem se zaměřila na výjezdy do zahraničí. Necelý měsíc před šampionátem jsem trénovala ve Švýcarsku u Eleny Quiriciové, jedné z nejlepších závodnic světa. O prázdninách jsem absolvovala tři až čtyři soustředění karate a atletické soustředění.

Jak vypadá váš běžný týden?

Karate trénuju většinou čtyřikrát až pětkrát týdně, k tomu dvakrát kondiční přípravu. Dohromady je to osm až deset hodin týdně. Výbušnost a fyzička jsou velká část tréninku, i jako prevence proti zranění. Kdybych se zranila, končí mi celá sezona, nebo bych musela závodit s omezením.

Fyzioterapie jako malý sen. Letos jste nastoupila na vysokou školu.

Studuju fyzioterapii na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Je to obor, který jsem chtěla dělat, takže žiju malý sen. Škola i klub jsou v jednom městě a fyzioterapie se ke karate moc hodí. Je super to zkombinovat.

Když zrovna netrénujete ani nestudujete, co děláte?

Hrozně ráda nic nedělám. Pustím si film nebo si čtu. A ráda jsem s mamkou.
S mamkou jste prý chodívaly i fandit. Měly jsme oblíbený volejbal, na Jihostroj jsme chodily skoro na každý zápas. Pamatuju si, jak vyhráli titul. Byly jsme hrdé Budějčačky.

Jaké byly ohlasy na váš titul?

Všichni jsou šťastní a moc mi to přejou. Pořád mi chodí gratulace, i od lidí, se kterými jsem dlouho nebyla v kontaktu. To je hezké vidět. Jsem ráda, že je to těší.
Mezi ženy a možná na olympiádu

Co vás čeká teď?

Momentálně chci úspěšně dokončit zimní semestr. Ze závodů mě čeká Série A v gruzínském Tbilisi. Pak bych ráda navazovala na své úspěchy u seniorek. Chtěla bych se dostat na medailové pozice v Premier League, nejvyšší soutěži pro seniorskou kategorii, a vyzkoušet si seniorské mistrovství Evropy v květnu a mistrovství světa v listopadu.

Bude přechod mezi seniorky velký skok?

Věřím, že je šance se na mistrovství světa dostat. Musím se ale připravovat jiným způsobem. Soupeřky jsou tam o mnoho zkušenější.

Karate se snaží vrátit na olympijské hry v Brisbane 2032. Je to pro vás cíl?

Určitě! Měly bych čas se připravit a je to hezká vidina dalšího cíle, který je pro každého sportovce malým splněným snem. Jsme na dobré cestě, doufáme, že to doklepneme.

Share