OBLEČENÍ BY MĚLO LADIT S DUŠÍ

Od přehlídkových mol v New Yorku po vlastní projekty, které propojují styling a osobní rozvoj. Stylistka Michaela Jánská věří, že móda není o trendech, ale o příběhu, který vyprávíme každým outfitem. Jak najít svůj styl, proč "méně je víc" a jakou roli v jejím životě hraje hudba?

Jaké zkušenosti z modelingu se vám daří využít při stylingu?

Díky modelingu jsem se naučila vnímat oblečení nejen jako vizuální prvek, ale jako nástroj, který dokáže měnit postoj, sebevědomí i vyzařování člověka. Byla jsem v kontaktu s úžasnými stylisty, vizážisty a návrháři a nasávala jsem jejich přístup k práci i cítění pro styl. Rozumím, jak různé střihy, materiály nebo barevnosti fungují v praxi, nejen na papíře. Umím pracovat s postavou, světlem i pohybem, což se hodí při focení pro klienty nebo tvorbě osobního brandu. Ale co je nejdůležitější – modeling mě naučil empatii. Vím, jaké to je být "před objektivem", a chci, aby se lidé v mých stylinzích cítili přirozeně, silně, krásně a sebevědomě – ne přestrojení, ale vidění.

Milujete módu odmala?

Už v dětství jsem milovala parádit se, brala jsem mámě malovátka, podpatky a šaty a doma jsem se v tom předváděla. S mámou jsme chodily na módní přehlídky a později jsem se sama dostala na fashion eventy v New Yorku, Los Angeles, Miláně nebo Florencii. To všechno mě hluboce ovlivnilo – vizuálně i lidsky.

Co vás na práci stylistiky nejvíce baví?

Vidět, jak se lidé díky správnému stylingu narovnají, rozzáří a začnou si věřit. A pak od nich slyšíte, jak jejich seběvědomí má vliv na vztahy jak v práci, tak doma. Styling je víc než jen oblečení – je to způsob, jak podpořit vnitřní sílu a autenticitu.

Prozradíte, kde čerpáte inspiraci?

Můj styl je mix ženskosti, autenticity a lehké extravagance. Mám ráda, když outfit vypráví příběh. Oblečení by mělo ladit s duší, ne s trendy. Baví mě kombinovat kontrasty – jemné a hrubé materiály, vintage s modernou, minimalismus s jedním výrazným prvkem. Inspiraci čerpám ze života – z umění, hudby, emocí i z lidí. Často mě inspiruje příběh člověka, pro kterého styling tvořím. Sleduju zahraniční scénu, ale taky miluju pozorovat lidi na ulici, kde se často rodí nejautentičtější nápady. V neposlední řadě mě inspiruje příroda – její barvy, struktury, rytmus. Móda je pro mě způsob, jak skrze vizuální jazyk vyjádřit to, co někdy nejde říct slovy.

Jak tedy vnímáte trendy?

Jako inspiraci, ne dogma. Jsou to vlny, které přicházejí a odcházejí – a je na nás, jestli na ně naskočíme, nebo si z nich vezmeme jen to, co s námi rezonuje. Trendy nás můžou inspirovat k experimentům, novým kombinacím, hravosti. Ale nejdůležitější je, aby oblečení sloužilo člověku – jeho postavě, osobnosti a energii. Styl zůstává, i když trendy se mění. A moje práce stylistky spočívá mj. v tom pomoci lidem objevit vlastní styl – autentický, nadčasový a v souladu s nimi samotnými. Lidé často podléhají trendům ze strachu, že nebudou in. Ale co je víc sexy než člověk, který ví, kdo je, a obleče si to, co ho podpoří, a ne to, co diktuje módní průmysl?

Co byste poradila lidem, kteří chtějí najít svůj styl, ale nevědí, kde začít?

Začněte u sebe, ne u časopisů. Váš styl není o tom, co je trendy, ale o tom, kým jste – jak se cítíte, co máte ráda. Zeptejte se sebe: V čem se cítím silně? Co mě dělá krásnou? Co chci vzhledem vyprávět? A udělejte si moodboard – s barvami, materiály, ikonami. Nebojte se požádat o pomoc – někdy stačí jedno setkání se stylistkou, která vás nasměruje a podpoří.

Jaký módní nešvar kolem sebe vídáte?

Nepadnoucí střihy, které nesvědčí dané postavě, anebo překombinovanost, tedy když se lidé snaží nacpat do outfitu vše, co je in: nápisy, loga, vzory, trendy kusy… a výsledkem je vizuální chaos, který člověka zastiňuje. Méně je více. Styl by měl ladit, dýchat, ne křičet. Každý výrazný prvek si zaslouží prostor – a když se naučíme pracovat s rovnováhou a kontrastem, začne outfit vyprávět náš příběh.

Zažila jste někdy výzvu, kterou bylo těžké stylisticky zvládnout?

Ano, šlo o spolupráci s firmou, která natáčela módní proměny – celý koncept byl ale rychlý, časově napjatý, s minimálním rozpočtem na outfity a téměř žádným prostorem navnímat člověka, pro kterého styling připravujete. Vše se dělo bez přípravy, v tlaku natáčecího dne, bez procesu ladění osobnosti, stylu a potřeb. Byla to lekce flexibility, improvizace a práce pod tlakem. I přesto se podařilo vytvořit proměny, ve kterých byli lidé spokojení. Uvědomila jsem si, jak důležité je ladit styling nejen vizuálně, ale i energeticky – a jaký rozdíl udělá, když je čas a prostor člověka vnímat.

Jaké kousky by neměly chybět v základním šatníku?

Miluju nadčasovou módu – jednoduché, kvalitní kousky, které se dají kombinovat na tisíc způsobů. V kapsulovém šatníku by neměly chybět klasické modré džíny, které skvěle sedí, černé kalhoty čistého střihu, bílá košile a bílé tričko jako univerzální základ. Dále je must-have kožené sako a černé lodičky. Doplnila bych to trenčkotem nebo nadčasovým kabátem, kvalitním svetrem v neutrální barvě, pohodlnými teniskami a černou kabelkou střední velikosti. Když máte tuhle stylovou 'základnu', můžete ji vrstvit, hrát si s doplňky nebo měnit vibe dle nálady.

Koho považujete za módní ikonu?

Nemám vzor, který by mě nejvíce inspiroval. Spíš mě inspirují momenty, osobnosti, nálady a vizuální dojmy napříč světem i časem. Miluju, když má někdo odvahu být svůj, když oblečení není jen dekorací, ale prodloužením jeho esence. Baví mě kombinace vintage s moderní elegancí, boho lehkost s městským minimalismem, nebo žena na ulici, která má něco, co ji dělá nezapomenutelnou: obyčejné bílé šaty a košík s květinami a její sebevědomí a ladnost nejde přehlédnout, vše podtrhne úsměvem. Nejvíc mě baví, když z člověka vyzařuje, že se cítí dobře. Můžete na sobě mít kousky od světových návrhářů, ale pokud se nebudete cítit dobře a oblečení vám nebude pohodlné, nebude to fungovat.

Na jakých projektech nyní pracujete?

Pracuji na několika projektech, které mi dávají smysl – styling, osobní rozvoj skrze hudbu a brand identity. Jedním z nich je rozvoj konceptu, kde hraje roli hudba jako nástroj vnitřního ladění, sebepoznání a zastavení se.

Co vás dovedlo k takové "odbočce" od stylingu?

Všude kolem zažíváme tlak na výkon. Lidé jsou unavení, ztracení a netuší, kam směřují. Neumí se zastavit, vnímat sami sebe, a i proto vznikla myšlenka hudebního projektu, ve kterém hudba slouží jako médium pro napojení se na vnitřní svět a hlubší směřování. Vytvářím prostor, kde má člověk možnost se naladit na sebe pomocí soulful music. Doma se totiž často nedonutí – chybí atmosféra, klid. Společná hudební seance má silnější efekt, protože se vytváří sdílený prostor ladění, uvolnění a návratu k sobě. Hudba léčí a přinese lepší naladění. Koneckonců to, kým jsme, přitahujeme do života. My lidé jsme jako rádio, a aby dobře hrálo, musíme se naladit na správnou frekvenci.

Mění se styl člověka mění s věkem?

Styl se vyvíjí spolu s námi, jak dozráváme, poznáváme sami sebe i své tělo. Co nám vyhovovalo ve dvaceti, může být ve třiceti mimo a je to v pořádku. Vnímám to jako součást vnitřního růstu. Styl není statický, je to živý proces, který odráží energii, životní fázi, zkušenosti i hodnoty. A nejde jen o věk, ale i o to, jak se cítíme. Někdy nám jeden životní moment promění vkus víc než celé roky. A čím víc jsme sami sebou, tím více náš styl získává hloubku, autenticitu a sebevědomí. Styl nestárne, styl zraje!

Co byste poradila začínajícím stylistům?

Začněte. Nečekejte na perfektní podmínky, certifikáty nebo dokonalé portfolio. Styling je o praxi, citu a odvaze – oblékejte kamarády, tvořte moodboardy, foťte looky, hrajte si s kombinacemi, oslovujte lidi, kteří vás inspirují. Vstupte do prostoru módy: klidně malými kroky, ale srdcem naplno. Dělejte to, co milujete, a učte se za pochodu. Nehledejte povolení – tvořte si svou cestu. Styl nevzniká z toho, co víte, ale z toho, jak to cítíte a jakým prostředím a kulturou se obklopujete.

Jak se po práci odreagováváte?

Vyhledávám klid a prostor pro sebe. Jsem introvertní extrovert – miluju společnost, ale potřebuji i ticho, rovnováhu a vnitřní dobití. Odreagovávám se s knihou, hudbou, pohybem, procházkou v přírodě se psem Raffou, spánkem i časem s nejbližšími. Klíčem k vnitřnímu klidu jsou lidé kolem nás. Zároveň mě nabíjejí i návštěvy nových míst, umění, dobré jídlo, víno a konverzace, kdy cítíte, že se dotýkáte něčeho opravdového. Potřebuji rovnováhu mezi světem venku a tím uvnitř. A tak si dávám volnost být každý den jiná – někdy potichu, jindy naplno. V souladu sama se sebou.

Rozhovor vznikl pro časopis Perfect Woman 8-9/25.