KDYŽ MÓDA PROBOUZÍ SEBEVĚDOMÍ: CO MĚ NAUČILY TISÍCE ŽEN V KABINKÁCH
Martina Hallová je zakladatelkou butiku Toscana Store a e-shopu www.toscanastore.cz s originální zahraniční módou. Už téměř deset let pomáhá ženám najít styl, ve kterém se cítí sebevědomě a přirozeně. Sama vybírá kolekce u zahraničních výrobců a pravidelně cestuje za módou do Itálie, Španělska, Portugalska i dalších zemí.
Za tu dobu prošly převlékacími kabinkami jejích butiků tisíce žen. Právě každodenní kontakt se zákaznicemi ji přivedl k poznání, že móda není jen o oblečení. Je především o sebevědomí, emocích a o tom, jak se ženy dívají samy na sebe.
Móda a psychologie mají blíž, než si myslíte. Co mě naučily tisíce žen v kabinkách?
Za roky práce v módě prošly převlékacími kabinkami mých butiků tisíce žen. Manažerky, maminky, studentky i podnikatelky. Přestože byly každá jiná, jedno měly společné: v zrcadle často viděly něco úplně jiného než lidé kolem nich. A právě díky nim jsem pochopila, že móda není jen o oblečení. Móda je překvapivě hodně o psychologii.
Vidíme hlavně to, co se nám nelíbí
Přijde krásná žena. Upravená, usměvavá, sympatická. Vybere si několik kousků, zavře se do kabinky a po chvíli vyjde ven. A pak přijde věta, kterou slýchám téměř denně:
"Mám velké břicho."
"Mám široké boky."
"Mám tlusté nohy."
"Tohle není pro mě."
Jen málokdy slyším:
"Mám krásné oči."
"Sluší mi to."
"Mám výstavní boky."
Když mi přijde nová zákaznice, beru si vždy čas na takové malé "nacítění". Pozoruji, jak se na sebe dívá v zrcadle, jaké kousky na štendru vytahuje jako první, kterým se naopak vyhne, jak o sobě mluví. A víte, co mě nepřestává překvapovat? Jak často ženy vidí především své nedostatky.
Dokonalé ženy neexistují
Možná vás překvapí, že stejné pochybnosti mají ženy bez ohledu na věk, profesi nebo konfekční velikost. Žena ve velikosti 36 řeší stejnou nejistotu jako žena ve velikosti 46. Mladá studentka pochybuje o svém vzhledu stejně jako úspěšná manažerka nebo maminka několika dětí.
Často mám pocit, že jsme si zvykly být na sebe příliš tvrdé. Neustále se porovnáváme. S kamarádkami, kolegyněmi, ženami na sociálních sítích nebo s vlastní představou dokonalosti. Jenže většina lidí kolem nás si našich domnělých nedostatků vůbec nevšimne.
Ženy mají často bloky. A potřebují je pojmenovat
Co mě za ty roky naučila práce se zákaznicemi? Že ženy často nepotřebují nový šatník. Potřebují dodat sebevědomí. Potřebují slyšet, že nemusí nosit stále stejné střihy, stejné barvy a stejné vzory jen proto, že si na ně zvykly. Potřebují odvahu vyzkoušet něco nového. Ženy mají často různé bloky. Potřebují je pojmenovat a dodat sebevědomí. A právě to je mnohdy důležitější než samotné oblečení.
Oblečení není jen o módě
Mnoho lidí považuje módu za něco povrchního. Já to vidím jinak. Dobře zvolený outfit sice nezmění život, ale dokáže změnit způsob, jakým se žena cítí sama se sebou. Někdy stačí správný střih kalhot, dobře padnoucí sako nebo kvalitní boty a žena se najednou narovná, usměje a začne působit úplně jinak. Ne proto, že by se změnila její postava. Změnil se její pocit. A právě ten bývá často důležitější než samotné oblečení.
Moje nejoblíbenější proměny
Mnohokrát si vzpomenu na situace, kdy zákaznice vyjde z kabinky a prohlásí: "Tohle mi vůbec nesluší." V tu chvíli přichází moje chvíle. Vyměním pásek. Zastrčím košili. Přinesu jiné boty. Navrhnu jinou kombinaci. A najednou přede mnou stojí někdo úplně jiný. Přitom se nezměnila ona. Jen najednou vidí možnosti, které předtím neviděla. A přesně to na své práci miluji.
Naučila jsem se to i sama na sobě
Možná mě právě proto zákaznice tak dobře chápou. Sama jsem si totiž podobnou cestou prošla. Když jsem začínala podnikat, prezentovala jsem oblečení sama na sobě. Rozpočet byl omezený a jiné řešení neexistovalo. Jenže stejně jako mnoho žen jsem na sobě ze začátku viděla hlavně nedostatky. Musela jsem se naučit to, co dnes říkám zákaznicím, nedívat se na sebe jen očima chyb. Přestat řešit, co není dokonalé, a začít přemýšlet, jak podtrhnout to hezké. Ne že bych dnes své nedostatky neviděla. Jen už vím, že nejsou tím nejdůležitějším, co na nás ostatní vnímají.
Nejkrásnější okamžiky?
Nejsou to ty, kdy prodám drahou kabelku nebo nový outfit. Největší radost mám ve chvíli, kdy žena vyjde z kabinky, podívá se na sebe do zrcadla a poprvé po dlouhé době se na sebe usměje. Když řekne: "Víte co? Já se v tom cítím skvěle."
Nebo když slyším:
"To je úžasné. Jak jste věděla, že zrovna takové kalhoty hledám?" V tu chvíli totiž nejde o nic jiného než o sebevědomí.
Co bych ženám přála?
Aby se na sebe dívaly laskavěji. Aby se nesoustředily jen na to, co by chtěly změnit. Aby si občas dovolily vidět samy sebe tak, jak je vidí jejich okolí. Protože po všech těch letech mezi převlékacími kabinkami jsem si jistá jednou věcí: Většina žen je mnohem krásnější, než si o sobě myslí.