Editorial

Trampoty malého školáka

Nevím, jak probíhaly přípravy na první třídu u vás doma, ale náš Alexík se neskutečně těšil. Hned první den vstával o hodinu dříve, jak se nemohl dočkat. Osprchoval se, oblékl, navoněl taťkovým parfémem a dalších třicet minut mě honil, ať už jedeme. V tu chvíli jsme ještě netušili, co bude za 45 minut po našem odjezdu do školy následovat...

Zbývalo nám posledních deset minut v pondělní zácpě, abychom byli ve škole včas. V tu chvíli mi volali ze Securitas, že máme v domě zloděje. Nevěděla jsem, zda máme otočit auto a jet zachraňovat náš dům, nebo dorazit do školy. Během chvíle jsem vyhodnotila situaci, že škola je podstatně blíž, zavolala na policii, sestře, která bydlí kousek od nás, navelela všechny do našeho domu a do poslední minuty, než začal oficiální první školní den, jsem zjišťovala, jaké jsou škody. Naštěstí jen zlobil alarm a vysílal špatné kódy... A jak zhodnotila situaci sestra? Pokud by měla jistotu, že příště opět přijedou tak hezcí svalnatí policisté, tak nám ten alarm rozbije sama.

Druhý týden byl o něco lepší. Když jsem vyzvedávala Alexíka, zjistila jsem, že někde ztratil klíče od šatny, kartu na oběd, kartu do automatu na svačiny a dokonce i jednu ponožku!!! Naštěstí bylo teplo, tak dorazil domů bez úhony na zdraví.

Třetí týden se ráno zničehonic objevila v aktovce ponožka. Už jsem byla vytočená, kde zase ztratil tu druhou, coby utrápená matka jsem ho zpucovala, že jednou někde zapomene svoji hlavu, a jen co jsem dokončila svůj proslov, došlo mi, že je to ztracená ponožka z předešlého týdne. Omluvila jsem se mu.

Čtvrtý týden ztratil Alex boty... Samozřejmě, že obě. Dodnes po nich marně pátráme. Až je objevíme, dám vám vědět. A pokud máte také školáka, přeji vám jen samé malé trampoty.

Jana Militká

šéfredaktorka