Editorial: Nevhodné načasování

Přišel za mnou Alexík a spustil na mě: "Maminko, ty jsi mě úplně špatně porodila." Nechápala jsem. "Jak špatně?!" Rozumějte. Rodila jsem ho 27 hodin a byla jsem ráda, že jsme to oba přežili ve zdraví. Alex sám pokračoval: "No, porodila jsi mě úplně blbě." Tušíte někdo, jak moc "blbě" se dá porodit? Já tedy ne, a protože to vypadalo na pěkný průšvih, musela jsem se zeptat: "A proč jsem tě blbě porodila?" "Protože už nechci chodit do školky. Kdybys mě porodila alespoň v září, mohl jsem už příští rok jít s klukama do školy. Ale ty ne, tys mě musela porodit až v prosinci!" Odtud tedy vítr vane...

Abych uspokojila Alexovu touhu po škole, vyndala jsem z knihovny sešity pro předškoláky a společně jsme se na ně vrhli. Elizabetka (4 roky) chtěla samozřejmě také svůj sešit, tak jsem šla pro další. První problém nastal po deseti minutách, kdy se Alex rozhodl, že bude radit Elizabeth, a ona o to vůbec nestála. Marně jsem se je snažila uklidnit a vysvětlit jim, že každý má svůj sešit a budeme pracovat v takovém tempu, které bude vyhovovat oběma. Alex i Elizabeth si vedli svou, on jí prostě musel radit a ona to velmi důrazně odmítala. Bezvýchodná situace. Do toho si k nám sedla na stůl Vivien (2 roky) a začala malovat dětem v průběhu jejich sporu po sešitech. Chvíli na ni němě koukaly, pak spustily šílený křik, následoval pekelný souboj a já jen zoufale sledovala, jak těžké je uspokojit všechny tři děti najednou. V tu chvíli mi probleskla hlavou myšlenka, jak to budu zvládat, až budou všichni ve škole a každý bude potřebovat mou pozornost. Doufám, že do té doby na to najdu nějaký fígl a vzájemně se nezabijeme. Pokud vy už nějaký znáte, pošlete mi ho. Třeba nás zachráníte.

Přeji vám krásné prázdniny


Jana Militká
šéfredaktorka