Editorial: Nevhodné načasování

Nevím jak vy, ale já mám občas problémy s časem. Nejvíc se to asi projevilo na mé první svatbě, na kterou jsem dorazila o hodinu a půl později. Naštěstí oddávající ani dnes již můj právoplatný manžel neutekl. Na druhou svatbu - obnovení slibu - jsem dorazila už jen se 45minutovým zpožděním. Když to tak vezmu kolem dokola, pokud by si mě chtěl manžel vzít ještě potřetí k nějakému výročí, měla bych dorazit coby už rozumná žena včas...

Ale proč píši o čase. Pravidelně chodím cvičit, a tak jsem si to minulý týden v úterý večer přihasila do fitka v Kolovratech, obouvám si boty a slyším slečnu z recepce, jak volá: "Paní Militká, a na co jdete vy?" V klidu odpovídám: "Na Fitmix přece..." "No jo, ale ten je až za hodinu, když jste se hlásila v systému, tak jste přece viděla, že je z důvodu prázdnin přesunutý." "Jenže my letíme zítra na dovolenou a já ještě nemám sbaleno, nemůžu tady čekat, tak půjdu na to, co je..." Slečna na mě chvilku koukala s přivřenými očima a pak mi povídá: "Je box..."

Jenže slečna netušila, že jsem byla pevně rozhodnutá, že ten večer budu cvičit, ať to bude, co to bude, protože prostě v těch plavkách musím na dovolené vypadat dobře...

Vstoupila jsem do sálu, tam už všichni připravení, na rukou boxerské rukavice a v očích otázku "Co ty tady děláš? Tebe neznáme!" Tak jsem jen pípla "Dobrý den, já jsem tady omylem." Samozřejmě se ozval smích přes celé fitko. Vrátila jsem se na recepci, půjčila si bandáže na ruce, aby mne nebolely klouby, a šla do boje. Začala hrát hudba - Prodigy - jak jinak, a ta mě tak dostala, že jsem vydržela celou hodinu mlátit a kopat do pytle, ani nevím, jak to uteklo. To vám byla taková nádhera! Jedna rána za druhou. Pytel neměl kam uhnout, tak to šlo jako po másle. Po hodině jsem si uvědomila, že se třemi dětmi není nic krásnějšího než chodit zmlátit vycpaný pytel, který nemůže uhnout, a není nad to objevit se ve správném místě na správném čase.

Boxu zdar

Jana Militká,
šéfredaktorka