Výchova dětí v Čechách

Text: Perfect Woman
28. srpna 2017 | 09:00

Zatímco americké dítě svým rodičům bez mrknutí oka vynadá, když se mu něco nelíbí, evropské se příkazu podřídí. Ne že by bylo tak hodné, ale má alespoň základní povědomí o tom, co je to autorita. Rozdílů mezi americkou a evropskou výchovou je ale mnohem víc… Moje děti nikdy nepatřily mezi ty vzorné.

Hodnocení:

Tiskni článek

Pošli článek

Dokonce jsem v jistém období nabyla dojmu, že být to ve škole, dostanu z jejich výchovy trojku, a to s odřenýma ušima. Po setkání s malými Američany jsem ale tento postoj přehodnotila – od té doby říkám, jak dobře jsem je vychovala.

Dítě je osobnost

To je první věc, se kterou se v americké výchově setkáte: hlavně nepotlačovat jeho individualitu a nepodkopávat jeho sebevědomí. Musíte si uvědomit, že před sebou máte rovnocenného partnera, který ví, co chce. A nepátrejte po tom, jak to například malé miminko může vědět…
Jenže americké děti chtějí všechno, jen ne chovat se podle určitých pravidel. Nikdo je nenutí, aby chodily na nočník, a nikoho nepřekvapí čtyřleté, či dokonce pětileté dítě, které ještě nosí pleny. Je fakt, že trend čekat, až si dítko řekne, se do určité míry praktikuje i u nás. V české školce na druhou stranu nepřijmou nikoho, komu tento základní hygienický návyk chybí. A dalo by se říci, zaplať pánbůh za to. Ostatně plenky jsou v americké výchově celkem zanedbatelný problém.

Škoda rány, která padne vedle

Ne že bych chtěla propagovat autoritativní výchovu, nicméně většině amerických prcků by plácnutí na zadek jenom prospělo. Mají pověst rozmazlených spratků, a kdo je zažil v akci, ten mi nejspíš dá za pravdu. Zážitkem je jenom jít s takovým dítětem do restaurace na oběd. Neposedí na jednom místě. Neustále vám skáče do řeči. Když nereagujete, začne nejdřív řvát, pak se rozbrečí tak, že se lidé otáčejí, co jste mu provedli. Jeho maminka se nejprve tváří, že se jí to netýká. Jenže vynalézavé dítko se nedá, začne pobíhat nejenom kolem stolu, ale i kolem těch ostatních. Pro zpestření si lehne na zem, v záchvatu vzteklého amoku kope nohama a strašidelně vříská. A matka nic. Nakonec ho zpacifikuje odvážný číšník, kterého cestou ke stolu malý tyran kousne. Následuje facka a hned za ní matčin řev, co si to ten zlotřilý, dodejme pokousaný, chlap dovolil k jejímu synkovi.
Jelikož jsem byla přímou účastnicí uvedeného divadla, trochu škodolibě jsem sledovala vykuleného kluka, který od té chvíle ani necekl a ještě přibližně další půlhodinu vydržel být relativně hodný. Jeho maminka byla ovšem přesvědčená, že synátor utrpěl újmu, protože bylo potlačeno jeho právo projevu. O tom, že dítě jenom zlobí a je nevychované, nechtěla ani slyšet. Na druhou stranu je fakt, že když uštědříte malému uličníkovi výchovný pohlavek v Americe a někdo vás při tom uvidí, máte na krku sociálku, policii a mohou vás i vyhodit z práce. I kdybyste ho ale srovnala do latě v soukromí, neznamená to, že si za takovou výchovnou lekci neponesete patřičné následky. Stačí, když dítě vyřídí ve školce nebo ve škole, že jste ho zbila, byť šlo třeba jenom o pouhé plácnutí přes zadek.

Sebevědomí a jeho hranice

Američané jsou přesvědčeni, že v životě má šanci člověk, který je sebevědomý a jde si tvrdě za svým cílem. To je také důvod, proč řada z nich dovolí svým dětem, aby jim skákaly po hlavě. Děti si v podstatě mohou dělat, co chtějí. Je fakt, že z většiny z nich skutečně vyrostou sebevědomí jedinci, což je nejspíš dáno tím, že nebyly svázány příkazy, zákazy, vymezováním mantinelů a spoustou dalších omezení, kvůli kterým naše děti nestojí v žebříčku průbojnosti na prvních místech. Americké děti se učí myslet v souvislostech, poznatky, které získají ve škole, snadno uplatní v praxi.  Rodiče, kteří v nich odmalička pěstují snahu vyniknout, nejlépe na všech frontách, dělají všechno proto, aby tomu tak bylo. Když byla moje dcera v Americe na výměnném pobytu, její rodina si ji nemohla vynachválit. Příjemná, zdvořilá, inteligentní a pozorná mladá slečna. Samozřejmě jsem se tetelila blahem a pevně doufala, že až dorazí jejich dcera k nám, budu jim moci říct to samé. Problém byl ale v tom, že Jenny neustále o něčem diskutovala. Nechápala, že jako rodiče představujeme určitou autoritu, kterou by měla respektovat. Dokonce nás párkrát poslala do háje a dost se divila, když jsme se ohradili. Ani ji nenapadlo, že by mi pomohla s přípravou večeře, případně sklidila ze stolu. Sice se u nich doma také vařilo, ale jenom o víkendech, během týdne byly krabičky z fastfoodu. Že si po sobě neuklízela a po bytě chodila v botách, to už byl jenom podružný detail jejího pobytu u nás.

Zlatý střed

Nikdy jsem nebyla příznivcem přísné výchovy a plácnutí či pohlavky by se u nás daly spočítat na prstech jedné ruky. Důležitá je komunikace a snaha podpořit osobnostní rozvoj dětí. V tom je nejspíš třeba dát Američanům za pravdu. Ovšem i tady by rodiče neměli zapomínat na určitá pravidla a podmínky, které určí dětem mantinely jejich chování. Stejně jako není dokonalá příliš volná americká výchova, nestojí za nic ani svazující příkazy a zákazy. Dobrat se ideálního způsobu výchovy nelze, protože každý na něj má jiný názor a především jiné zkušenosti. Nejrozumnější se tak jeví cesta zlatého středu…
 

Přihlášení | Registrace

Zapomněla jste heslo?
koupit časopis

Soutěže a výherci

Novinky

Pozvánka

WORLD OF BEAUTY & SPA 2017 JARO v předjarním týdnu 10. a 11. března 2017... více

Sexy košilky

Líčením a oblékáním strávíme denně spoustu času, některé ženy bez krásně u více

Zauzování

Udilo se údajně už v pravěku, tehdy totiž uzení sloužilo jako ideální způsob konzervace... více

Business Institut

Jste toho názoru, že člověk se má vzdělávat celý život? více

Ručníky co suší

Vaše staré ručníky už dosluhují a poohlížíte se po nových? více

Švestkové řezy

Švestková sezóna je v plném proudu, tak jimi neváhejte potěšit své chuťové buňky! více